Srpen 2014

Návrat z dovolené

31. srpna 2014 v 18:36 | Starlight |  Novinky
Ano, konečně.. určitě jsem vám chyběla, je to poznat..
Co bych vám nyní pověděla? Snad jen to, že jsem si pro vás přichystala nějaké dárečky od moře. Dám je na blog nejspíš v úterý, pokud na řadu nepřijde příběh. Nechám to tedy na vás. Co byste tady chtěli dřív? Další díl Second Opportunity, Cesty hvězdy, nebo článek s dárky?
Ještě naposledy bych vám chtěla říct, že na blogu Disharmony se marně snažím psát články. I přes maximální reklamu a snahu jsem nedostala ani jeden komentář, což opravdu zamrzí. Vím, že A6 už je dávno mrtvá, vím, že se marně snažím.. a také vím, že to nikdy nikdo nechopí.. proč to dělám, nikdo nepochopí, co vlastně vůbec chci. A nevadí mi to, opravdu mi to nevadí. Taková já jsem.. chápete?
Hmm.. o tohle asi opravdu nestojíte. Jen jsem poslední celkem smutná a nabroušená díky problému, o kterém ví málokdo..
Ech, ale to už bylo moc. Raději to dnes ukončím a půjdu vám přihodit komentáře na blog.


Pozastavuji

19. srpna 2014 v 16:43 | Starlight |  Novinky
Ještě před odjezdem na dovolenou bych vám chtěla napsat alespoň krátký článek. Napadá mě hned několik témat, na která bych se mohla vyjádřit.
Poslední dobou jsem tu viděla hned několik pochmurných článků na téma, které bylo dávno probrané. Stále to však někdo musí opakovat, opakovat.. a opakovat. I když jsem zásadně proti psaní něčeho takového, svůj názor bych chtěla vyjádřit krátkým vzkazem:
Proč to děláte? Co vám tak vadí? Že někdo píše lépe než vy, a proto je oblíbenější? Závist je slepá..
Proto bych se raději soustředila na to, abych se sama zdokonalila. K tomu je však třeba kritiky, která je druhým sporným bodem. Vzniká tudíž začarovaný kruh hatovaní, ze kterého není úniku.
Na druhou stranu, kritiky na blogu ubývá, což je poněkud škoda. Ne, že bych se vyžívala v psaní hanlivých komentářů, ale připomínek k obrázkům, článkům či příběhům není nikdy dost :)
Ale předvším, je potřeba ohlížet se na ostatní. Na jejich názory, potřeby... Jsme přece lidi, ne? A chceme si to tu udělat co nejpříjemnější. Proto bychom se také měli lépe poznat, protože jak to tak sleduji, většina hádek je jen jedno velké nedorozumění. Vždycky je lepší si příběh vyslechnout z obou stran ;)

- To byl poslední článek tohoto typu na mém blogu, už mě to vážně nebaví-.-

Abych se dostala k příjemnějším věcem, poslední dobou jsem hodně kreslila. Obrázky jsou k vidění v celém článku :)

Cesta hvězdy- 1. kapitola- Poněkud smutný východ slunce

17. srpna 2014 v 20:41 | Starlight |  Cesta hvězdy
Starlight se smutně šourala po okraji lesa. Neměla zrovna radost z dnešního dne, vlastně jí radost nepřinášel už žádný den. Naštěstí měla stále své milované děti a Whita. White, ten jí vždy dokázal zvednout náladu. Při pomyšlení na její rodinu se jí nálada sice mírně zlepšila, ale i tak z ní zůstala jen smutná troska. Do očí jí vždy vtrhly jen slzy, když si vzpoměla na své šťastné dětství.

Stála na kopci. Kopýtka ji sice nepříjmně zábla a navlhlá hříva padala do očí, ale i tak se v přítomnosti svého otce musela smát. Bylo jí zrovna dvanáct a společně s tátou se opět zakoukala do hvězd, které se tehdy zdály úplně jiné. Táta jí právě vyprávěl jeden dobrý vtip a ona si přála, aby tento dokonalý okamžik již nikdy nezkončil. Avšak všechno jednou nabere svého konce, a tak ani ona své rodiče už od té doby dlouhou neviděla. Rozešli se a ona se stýkala jen s mámou...


"Bůh ví, kde je tátovi konec" špitla si. Během své vzpomínky ušla značný kousek cesty, konečně se totiž přiblížila k dubu. Jeho mohutné větve vrhaly na Starlight temné stíny, ale v jejích modrých očích nevypadaly o nic hůře, než paprsek právě vycházejícího slunce. Zvedla hlavu, aby si jej prohlédla, ale když ucítila závan teplého letního větru, zavřela oči. Milovala ten malý kousek přírody těsně za jejím domem. Když otevřela oči, svět se zdál veselejší. Možná to bylo jen sluncem, které právě vyšlo, ale i tak měla Starlight lepší náladu. Potichu doklusala k domu a prohlédla si poštovní schránku. Našla v ní jen jeden dopis, který byl adresován Whitovi. Strčila jej do kožené brašničky a otevřela dveře. Sky, její milová dcerka na ni již mrkala z pohovky. Starlight se na ni také usmála, nestačila ani odložit brašnu a Sky River ji už objímala kopýtko. "Dobré ráno, Sky", pozdravila a pohladila ji po modrošedých vlasech. I dcerka zahlaholila svůj pozdrav, aby mámu potěšila. První slovíčka se teprve učila, takže šedou kobylku potěšilo každé písmenko, které k ní směřovalo z jejích úst. Teprve nyní si uvědomila sílu slova.
Starlight ji opět nasměřovala ke gauči, aby se mohla učesat, než se White vzbudí. Kouzlem vzala hřeben a začala si pročesávat modrou hřívu. "Vypadám opravdu příšerně", povzdechla si, ale v tom už slyšela, jak ze schodů schází její manžel. Poklidila tedy hřeben a otočila s k němu. Vypadal ještě hůř než ona. Bílá srst se mu leskla potem a jeho pohled byl podivně prázdný. Starli se chystala něco namítnout, ale White ji přerušil. "Musím ti něco důležitého říct" sykl. Starlght hlasitě polkla.

(Omlouvám se za kratší kapitolu;) )


Důležíté info!

16. srpna 2014 v 22:03 | Starlight |  Novinky
Co je tedy tak důležité? Opět hodlám (celkem zásadně) překopávat své OC.
Začala bych tím, že zřejmě budu rušit většinu povídek, protože mě jejich psaní přestává bavit a po těchto změnách by ani nezapadaly do jejího života.
Abych tedy nechodila zbytečně kolem horké kaše- první změnou je to, že bych ráda přestala cpát do Equestrie letadla. Trvalo mi to asi dlouho, ale konečně jsem si uvědomila, že obří stroje do Equestrie prostě nepatří. Tím se také ruší příběh "Umění létat". Omlouvám se všem účastníkům, ale myslím, že vás stejně nebavil.
Dále bych také chtěla zrušit Starlightin děníček, protože mě přestalo bavit spát v ich-formě a psaní tohoto příběhu nemělo žádný smysl.
Zbytek změn se týká Starligtiné rodiny, ty jsou však největší. První změnou bude to, že změním jména dětí mého OC. Nelíbí se mi, protože mi přijdou až moc lidská. Také se mi k daným charakterům moc nehodí. Výsledky svého duševního pochodu oznámím v dalším článku.
A tu nejpodstatnější změnu se dozvíte v novém příběhu Cesta hvězdy, jehož první díl sem dám hned zítra. Dva dny poté můžete čekat nový díl příběhu Second Opportunity, první kapitolu s názvem "Vše co se může stát, se také stane".
Poté, co poodhalím roušku tajemství, napíšu nové profilky Starlight i členům její rodiny. Myslím tedy, že se můžete těšit..

Omlouvám se za krátký článek :)

(by Niky)

Něco o mé maličkosti

13. srpna 2014 v 16:35 | Starlight
Vítejte u článku, který vám představí moji maličkost a moji ponysonu..



Nějaké další obrázky

11. srpna 2014 v 14:33 | Starlight |  Obrázky
Myslím si, že nemá cenu to celé nějak okecávat, protože si to stejně nikdo nepřečte. Určitě jste všichni natěšení na to, až budete moci kritizovat mé dílo. Tak tedy, poslužte si:


Scouting for life

8. srpna 2014 v 18:55 | Starlight |  Ostatní
Aneb Starlight se vám vrátila z tábora!
Pokud někoho zajímají podrobnosti, může si přečíst následující odstaveček.
Hned po příjezdu jsem byla mírně zklamaná, od tábořiště sem očekávala trochu více, ale to nakonec nevadilo. Okamžitě po vybalení kufrů začalo pršet a do našeho stanu se nahrnuly kluci. Mohu vám říct, že takovou porci zábavy a.. ehm, neslušných slov jsem na skautském táboře ještě nezažila. Přála bych vám, abyste tam s námi mohly srávit alespoň jeden den a to nejen díky nepřekonatelným hláškám kluků, ale i nepřekonatelným zážitkům. Kdo z vás někdy spal pod širákem? Kdo z vás nocoval na rozhledně, na kterou musel v noci a bez baterky dojít vcelku dlouhou a namáhavou cestou? A najde se tu někdo, kdo by zabloudil na asfaltové cestě? (já :D)
Nom, nom... jen škoda, že většinu tábora propršelo. Alespoň byl čas na všechny ty neuvěřitelné klukovské magořiny, blázněni a běhání v dešti. Hold, profesorka Ešusová se nezapře.
Bylo to nádherných 14 dní mého života, a i když první tři dny jsem byla docela nešťastná ( voda mi kamala přímo na hlavu, navíc bahníčko se naházelo téměř všude) budu na další z řady táborů vzpomínat v dobrém :)
**
Doufám také, že si každý přečetl úvod do příběhu Second Opportunity, protože to začne být opravdu napjaté a nechtěla bych, aby někdo o něco přišel. Navíc jsem se při psaní příběhu opravdu snažila ;)
**
Co se týče blogu, bude mi trvat, než se opět začlením do zdejšího života. Po návratu za tábora jsem našla pár obrázků, které byly určeny k mým nedávným narozeninám. Autorům se moc povedly a myslím, že bych je měla ještě jednou ukázat: