Povídka do soutěže pro Stellu

22. února 2014 v 19:02 | Starlight
Starlight otevřela oči. Bylo brzy ráno a ona chtěla nachystat Whitovi překvapení. Potichu vstala, ale nemusela se snažit, Whita by neprobudilo ani nadzvukové letadlo. Starlight rozmrzele sešla ze schodů a podívala se na kalendář. "Svatý Valentýn, White určitě zapomněl.." řekla si smutně pro sebe a tiše odklopýtala do koupelny. Před zrcadlem si pomalu česala hřívu, měla dost času. Až moc dobře znala spánek svého přítele. Při slově spánek Starlight pomyslela na Danniela, jak moc je po svém otci. "Líný a tvrdohlaví, krásná dvojka" zívla si. Uslyšela za sebou malé tiché krůčky blížícího se poníka. Rychle a nedůvěřivě se otočila, ale byla to jen její malá dcerka Lilly, která natahovala ručičky vzhůru k mamince. Starlight ji jemně pohladila a pověděla ji pár milých slov. "Ty jsi zase celá po mě, spánek nemáš ráda" usmála se na Lilly, která zaujala své obvyklé místo u koberečku s hračkami. Lilly si ráda přivstala, aby se o ně nemusela hádat se svým starším bráškou. "Je mi líto, dnes bude snídaně později než obvykle, ale musím potěšit tvého otce" řekla Lilly s chladným úsměvem ve tváři, nedokázala se na ni smát, i když ji tak milovala. Zamířila k šatníku a hodila si na záda malý batůžek, který ráda používala při svých výpravách do lesa.
S východem slunce konečně vyrazila z domu. Má minimálně tři hodiny času, její přítel bude klidně oddechovat ještě dlouho. Vydala se směrem k Everfree, na její oblíbené louce rostou krásné květiny. White má rád pomněnky, protože mají barvu Starlightiných očí, ale ona je nerada trhá. Nechce ničit tak malou a nevinnou krásu, to drobounké štístko schovávající se v trávě. Na louce však rostou i jiné květiny, kromě drobných kvítků se tu dají najít i plané růže, kopretiny, sedmikrásky a nejkrásnější, ač velice jedovatá konvalinka. Na Valentýna je ale zima, na louce najde jedině fialky nebo seschlé listí. Starlight přišla pro něco jiného. Cestu do lesa podniká pro jedinou věc, která by v pusté zimě mohla Whita potěšit. Její přítel miluje přírodu, proto mu Starlight chce dát cokoliv, co najde. Ví, že mu tento obyčejný dárek udělá velikou radost, White nemá rád zimu, navíc nikdy nevěří na náhody. Každá věc pro něho bude mít svůj skrytý význam, který si může domyslet jedině on. To bude dobrý dárek pro tak neobyčejného hřebce, kterého má Starlight tak moc ráda.
Přidala do kroku. Neměla cesty do Everfree moc ráda. I když tento les považuje za svůj domov její nejlepší kamarádka, ona z něho má stále respekt a svým způsobem i trochu strach. Není to nejlepší místo na procházky nebo výpravy, a už vůbec ne na shánění Valentýnských dárečků. Starlight stále zrychlovala, už téměř běžela když konečně dorazila na louku. Zvolnila krok a pozorně se dívala pod kopýtka. Zahlédla malou šišku a okamžitě ji kouzlem sebrala a pozorně si ji prohlédla. Byla obyčejná, ale na zimní období zajímavě krásná. "Ta se mu bude líbit, dokonce i mě připomíná provoněné léto" zaradovala se nad svým malým nálezem a na chvíli přivřela oči. Poddala se proudu vzpomínek a snů na teplé letní noci, krásné pomněnky a vlahý letní déšť. Ze sna ji probral jemný poryv studeného zimního větru. Starlight si vzpomněla kde je, tady nemohla mít na tak dlouhou dobu zavřené oči, musela pořád dávat pozor na svoje okolí a být vždy připravena utéct, nebo se přemístit.
Po hodině hledání našla pět krásných věcí, které zaručeně jejího přítele potěší; kamínek ve tvaru srdce, krásný lesklý pařízek, bílou šnečí ulitu, již zmíněnou hnědou šišku a jednu z prvních jarních kytek; krásný bílý devětsil. Starlight byla s úlovky nadmíru spokojena a raději se odebrala k odchodu. Nechtěla pokazit překvapení, musí se vrátit ještě dřív, než se White a jeho pomocník Danny vzbudí. Opět se dala do běhu, když nebyla v bezpečí otevřené louky, musela být opatrná. Nechtěla v Everfree zůstat moc dlouho, takže se raději přemístila. Většinou se jí to nepovede, ale tentokrát se Starlight úspěšně objevila před svým domem. Oddechla si, když uslyšela Whitovo hlasité chrápání- stihla všechno v čas. Odložila si na stůl hnědý kožený baťůžek a zamířila si to přímo k neposedné dcerce. Za ty dvě hodiny, co byla pryč stačila převrátit celou kuchyni vzhůru nohama. Kvůli ní se Starlight musela naučit pro ni dost složité uklízecí kouzlo. Zabralo jí asi pět minut, než nepořádek poklidila. Na výpady své dcerky byla už zvyklá. Když si Lilly hrála, nestály jí v cestě ani dveře, talíře, či dokonce klec černého králíčka Jessie. Jessie.. vzpomněla si Starlight a zamířila ke kleci malého hlodavce. Jess si spokojeně pochrupovala seno a prohlížela si šedou klisničku svýma hnědýma očima. Starli jí pohladila a řekla jí pár konejšivých slov, ale Jessie to bylo vcelku jedno. Svoji majitelku pouze očichala, jestli si pro ni něco nepřinesla. Ne, dnes pro ni Starlight nic neměla.
"Zlato, už jsem vzhůru!" ozvalo se náhle ze schodů. Starlight kvapem poklidila batůžek zpět do šatníku a pozdravila Whita jemným úsměvem. "Jak se vyspal?" řekla ledabyle a změřila si ho vyčítavým pohledem. "Ach, dobře" zasměje se na ni. "Zato ty ses vyspat nemohla, vždyť vstáváš dřív než já!" obvinil ji White s jistotou, že on je hotové ranní ptáče. "Hele, White... to, že někdy vstává dřív neznamená, že se pořádně nevyspal" zasmála se na něho. Všechno nasvědčovalo tomu, že dnes bude normální den. Starlight už přestala doufat, že si její přítel vzpomněl na Valentýna.
Ve stejném duchu uplynul i celý den, White se vůbec nezmínil o ničem, co by ho mohlo prozradit. Konečně byl i čas večeře a Starlight se chystala dát Whitovi své dárky. Opatrně zašla do šatníku a vytáhla pytlíček s lesními poklady. White seděl na křesle a četl dnešní noviny. Starlight mu zaťukala na hlavu. Její přítel se okamžitě otočil a prohlédl si svou drahou přítelkyni překvapeným pohledem. Starlight se zasmála a zamávala mu před očima bílým látkovým pytlíkem. "Šťastného Valentýna!" vykřikla a zazubila se na něj. Svůj smutek si v tuhle chvíli chtěla nechat pro sebe, nechtěla mu pokazit tento den, i když si na ní téměř určitě nevzpomněl. White se široce usmál a s nadšením si prohlédl všechny dárky. "Wow..díky..jsou úžasné!". Jeho pozornost se zastavila obzvlášť nad stříbřitým kamínkem, který svým neobyčejným tvarem připomínal srdce. "Vím, že si myslíš, že jsem zapomněl...." začal White větu usměvným tónem. Ve Starlight hrklo. Že by si přece jen její drahý White vzpomněl? ".. a máš pravdu, dárek pro tebe nemám" svěsil smutně ouška. Věděla to, ale její smutek se ještě prohloubil. Nečekala, že by jí to někdy přiznal, protože on byl typ poníka, který se nikdy nevzdává. "Ale něco pro tebe stejně mám!" vyhrkl White při pohledu na Starlightin smutek a chytl jí za kopýtko. Se Starlight se zatočil svět. Doslova. White ji unášel v proudu barev a světel. Když přemístění dokončil, byli oba na jejím oblíbeném místě na kraji Everfree forest. Ze skalního převisu byl vidět krásný západ slunce, který ozařoval do oranžova mraky a zbytky zimního sněhu. Celé nebe vypadalo, jako kdyby hořelo velkou láskou a půda se pod kopýtky příjemně bořila. White si před ni pokleknul a s úsměvem pravil: " Vím, že asi nejsem ten typ poníka se kterým bys chtěla strávit zbytek života, ale stejně se tě zeptám. Vezmeš si mě?" Překvapená Starlight stačila jen prkeně přikývnout. O takovém Valentýnu se jí ani nesnilo. White kouzlem vytvořil pomněnku a jemně ji omotal své družce kolem kopýtka. " "Krásnější prstýnek jsem nikdy neviděla, miluji tě, White" usmála se na něj Starlight. Objala ho. Přála si, aby to objetí nemělo konce. Byl to jeden z mála zimních večerů, kdy byla Starlight opravdu šťastná.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 mylittleponygirls mylittleponygirls | 22. února 2014 v 19:33 | Reagovat

nějaký dlouhý :DD ale super

2 Moony Moon Moony Moon | 22. února 2014 v 19:50 | Reagovat

[1]: dlouhý příběhy jsou nejlepší :* Tedy pokud mám dost času :D

3 Niky Niky | 22. února 2014 v 20:48 | Reagovat

Wow ten konec je sladký. Skvěle napsáno.

4 Purpi :3 Purpi :3 | 23. února 2014 v 10:24 | Reagovat

je to dokonalé,krásně všem vytřeš zrak :O oh my mám tak šikovné zlatíčko

5 Starlight Starlight | Web | 23. února 2014 v 12:13 | Reagovat

[1]: Heh, díky:)

[2]:Díky;)

[3]: Jé, díky:)

[4]: Moc díky, zlatíí:)

6 wild-pony wild-pony | 24. února 2014 v 19:15 | Reagovat

Vezmeš si ma?tak dojimaveee ale nie fakt super

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama