Ohořelé peří

23. ledna 2014 v 21:05
Možná, že ze smutné nálady se mi pomůže vypsat... Nemusíte číst tento krátký příběh, ale budu ráda:)
Já vím, příběhy z letectví vás asi nezajímají, ale tenhle je jiný..

Byl slunečný den, blízko Londýnského letiště Heatrow. Na letišti byl jako obvykle rušný den. Každou chvíli dosedalo nebo vzlétalo letadlo z rozpálené přistávací plochy. Opodál stála řídící věž, jako maják naděje pro všechna zbloudilá letadla.
Mechanikové právě tankovaly palivo do velkého letadla, které mělo brzy nabrat směr Kenedyho letiště. V kabině se připravoval pár mladých pilotů. Leo a George se jmenovaly. Georgovi se právě narodilo dítě. Byl z něho velice šťastný a stále ukazoval svému kamarádovi fotku malého nemluvňátka v inkubátoru.
Létáni bylo Georgovým velkým snem. V práci vždy zářil jako sluníčko, byl pohodový, bystrý a tichý kolega. Leo byl jeho přesný opak, proto raději dávala společnost tyto dva piloty dohromady, aby doplňovaly vzájemně svoje chyby.
Do letadla začali nastupovat první cestující, kabinou se začal rozléhat ruch a šepot příchozích cestovatelů. Letušky chystaly jídlo a pití na dlouhou cestu, mechanikové přestaly tankovat palivo a začaly nakládat hromady zavazadel do velkých dopravních kontejnerů.
"Hele, ty Georgy..proč vlastně děláš tuhle práci, když se ti doma narodila holka" ušklíbl se Leo na svého kolegu, ale ten se na něho podíval překvapeným pohledem. "Tahle práce je můj život, kamaráde. Můžu se při ní vznést do oblak jako pták a mít peří...." " Jasně, ty romantiku. Já tě teď snesu zpátky na zem povinnými úkony před vzletem, co ty na to?" přerušil Leo George v básnění o jeho "dokonalé" práci a zašustil mu před obličejem popsaným bločkem s povinnými úkony pro vzlet. George se unuděně zamračil a začal odříkávat pravidelné instrukce. "Klapky, palivo, hmotnost..." říkal a Leo přepínal spínače na pultu a prováděl složité výpočty. Během jednoho obzvláště složitého výpočtu na určení rychlosti V1 se George otočil a přilepil fotku svého dítěte na spodní část okna. Blaženě se usmál, ale přízemní Leo ho opět vytrhl ze svého snu. "No, táák! Co to s Tebou dnes je?" zamračil se na svého kamaráda. "Bývala s Tebou sranda!" posměšně se ušklíbl.
" Let 564, let 564, slyšíte mě?" ozvala se ze sluchátek správa od řídící věže. George kvapem odpověděl, aby nemusel odpovídat na Leovu posměšnou otázku. Řídící věž jim zdělila instrukce pro vzlet.
Vše bylo připraveno na úspěšné oddělení od země, takže George přitáhl páky přípustí motorů a plně naložené letadlo se začalo pomalu sunout k dlouhé vzletové dráze. Pomalu přidávalo tah a otáčky motorů. Mohutný B-747 se začal šinout po dráze. Letadlo vypadalo tak těžce, že jen málo kdo by věřil, že se tento silný stroj může vzlétnout k nebi.
Mezitím na řídící věži
"Stop! Stop!" přiběhl jeden starý muž do místnosti a zlostně vrčel. Doběhl až k jedné z dispečerek a začal jí něco usilovně šeptat. Žena vzala do ruky dalekohled a rychle zvolala do mikrofonu " Přerušte to! Prosím, ozvěte se.."
Bylo pozdě. Zelená tečka s nápisem BA 564 zmizela z radarové obrazovky. A s ním zmizelo z povrchu i 400 lidských životů. Z konce dráhy číslo 3 se ozval mohutný výbuch.
Dispečerka rychle kontaktovala hasičskou službu, ale ta dorazila na místo pozdě. Okolo plotu se povalovaly trosky letounu. Jeden z hasičů narazil na kousek papíru, který připomínal fotku malého novorozeněte. Rozpadla se mu v rukou, stejně jako ohořelá peříčka mrtvých holubů, kteří se na poslední chvíli rozhodli zamřit vzlet k nebesům tolika lidem. Připomínaly vzdorový akt přírody, která se nechtěla poddat lidskému způsobu života. Stádečko malých ptáků si to namířilo přímo k motorům, které se ucpaly. Nikdo si nepřál další splodiny v ovzduší, ale ni smrt dalších 400 nevinných lidí.
Kdesy daleko v porodnici ukáplo z oka jedné ženy pár slz....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Elis~Furča~Kaira~Koran~SP <3 Elis~Furča~Kaira~Koran~SP <3 | Web | 23. ledna 2014 v 22:10 | Reagovat

Dobře teď mám o důvod více už nikdy nikam neletět :D jsem takový posera a musím si číst o tom jak vybuchne letadlo! Mela jsem husí kůži už na začátku...  to je 737 nebo 747? Který z nich je to slavný číslo?
Musím ale přiznat že když jsme vzletali v Paříži, bylo to úchvatné. Přesně tato úvaha jak jsi psala : tuny ocely se zvednout. Letí... asi to nikoho nemude zajímat ale poté co zasáhla NY ta bouře nám zrušili lety. Nakonec jsme letěli o den později, štígro jak prase.. když jsme letěli z Atlanty nad NY měli jsme asi hodinovou turbolenci. Třepalo se to a já byla strachy bez sebe.. a to létám od mala.. fuj. Ale jinak krásně napsané, jde vidět že tam vkládaš city

2 Starlight Starlight | Web | 24. ledna 2014 v 14:29 | Reagovat

[1]: Obě jsou slavný letadla... ale tohle je 747.

3 Niky Niky | 24. ledna 2014 v 14:56 | Reagovat

To je tak smutný ,ale za to nádherně napsaný.

4 Moony Moon Moony Moon | 24. ledna 2014 v 16:11 | Reagovat

Nádherné :'/ :)

5 Rebecca Rebecca | Web | 24. ledna 2014 v 21:47 | Reagovat

Prekrásne ale teraz sa budem báť letieť lietadlom:-D :-(

6 Rosel Rosel | Web | 25. ledna 2014 v 18:03 | Reagovat

no já už se stejně bojím letět letadlem ale jinak krásně napsané :)

7 Funnie Funnie | 25. ledna 2014 v 20:10 | Reagovat

:'( to je krásný... stejně mi létání nijak nevadí... :D néé já se taky v letadle necítím moc dobře :/ krásný příběh :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama